Na témata sexuality a vztahů nejste sami. Představujeme Anetu Dominikovou, poradkyni pro Domažlicko, Klatovsko a Plzeňsko

24. 7. 2026  – „Říct si o pomoc je někdy těžké, chce to kus odvahy, ale věřte, že to za to stojí. V naší poradně vás nikdo nebude soudit, jsme připraveni vás vyslechnout a zkusit najít taková doporučení a informace, která vám mohou pomoci těžkosti zvládnout,” říká v rozhovoru Aneta Dominiková.  

Jednou z možností, kde si lze domluvit osobní poradenství v oblasti sexuality a vztahů, je nově Domažlicko, Klatovsko a Plzeňsko. Od února zde působí Aneta Dominiková, která je zkušenou poradkyní Freya – působí také v poradenském místě v Praze. Zaměřuje se na poradenství lidem v seniorském věku, lidem s mentálním znevýhodněním a s poruchou autistického spektra (PAS) a jejich blízkým v oblasti sexuality a vztahů. Vedle individuálních konzultací má Aneta bohaté zkušenosti s prací se skupinami – vede skupinové edukace pro lidi s mentálním znevýhodněním, podporuje také rodiče dětí se zdravotním znevýhodněním v podpůrných skupinách a zajišťuje tematické workshopy v rámci sexuální a vztahové výchovy v dětských domovech. Aneta se také podílí na vývoji edukačních a metodických pomůcek (např. příručka a pracovní listy Společně o vztazích a sexualitě, oceněná mezinárodní cenou v oblasti sociálních inovací SozialMarie). 

Pojďme se podívat, co její práce v sociálním poradenství Freya obnáší (na konci článku najdete kontakty na poradenství).

Rozhovor s Anetou Dominikovou

Aneto, ve Freye se mimo jiné specializuješ na sexualitu lidí s mentálním znevýhodněním a poruchou autistického spektra (PAS) a na podporu jejich blízkých. S jakými tématy se ve své praxi setkáváš?

Každá z těchto skupin má svá specifika, i když samozřejmě nechci generalizovat. Lidem s mentálním znevýhodněním často chybí informace. Zdroje, ze kterých mohou čerpat, jsou mnohdy limitované, a to se pak může odrážet v tom, že se například dostávají do situací, které mohou být rizikové nebo se to projevuje nevhodným chováním. 

Lidé s PAS mívají potíže ve vztazích. Mohou mít problém vyhodnotit, co je vhodné a co ne a potkávají se s nepochopením, které může pramenit z toho, že nevědí jak věci komunikovat, jak reagovat v různých situacích či jak číst své emoce i emoce ostatních. Jejich vnímání bývá odlišné –  jsou například více vnímaví na různé smyslové vjemy, které je mohou zahlcovat.

Lidé se znevýhodněním jsou více zranitelní, lehčeji manipulovatelní a často se mluví spíše o tom, co potřebují, než o tom, co si pro sebe přejí. Mohou trpět osamělostí, jejich příležitosti k navázání přátelství nebo partnerského vztahy bývají omezené. Nepotkávají se při běžných aktivitách, tak jako lidé bez znevýhodnění. 

Blízcí lidí se znevýhodněním mohou jejich potřeby v oblasti sexuality a vztahů přehlížet, banalizovat nebo naopak chtějí pomoci, ale nevědí jak. 

Proč je důležité věnovat pozornost tématu sexuality a vztahů u lidí s mentálním znevýhodněním? Jaké nejčastější mýty v této oblasti ve společnosti panují? 

„Často panuje představa, že lidé se znevýhodněním mají odlišné, možná až divné potřeby v oblasti sexuality a vztahů. Tak tomu ale dle našich zkušeností není. Z poradenské praxe vím, že chtějí v zásadě to samé co lidé bez znevýhodnění – blízkost, mít někoho, kdo je má rád, aby je objal i jiný člověk než rodič, a mít možnost o svých vztazích a přáních mluvit a sdílet je.

Častá nepravda, se kterou se setkáváme, zní: „Můj syn je podle lékařů na úrovni pětiletého dítěte. Proto nikdy nebude potřebovat vědět, co je sex, a nemá takové touhy.“ Je však potřeba říct, že i z tohoto kluka jednou bude dospělý muž. Projde dospíváním, bude mít dospělé tělo a sexualita se neodvíjí od toho, jakou má kdo diagnózu nebo mentální věk. Je v nás přítomna vždy, jen v různé podobě – může se proměňovat s věkem, zdravotním stavem a podobně.

Když se podíváme na lidský vývoj, sexualitu přirozeně prožíváme už od raného dětství, například když zkoumáme vlastní tělo nebo rozdíly mezi pohlavími. Lidé s mentálním znevýhodněním ji prožívají stejně tak. Ne každý však musí toužit po sexu jako takovém, někomu vyhovuje naplňovat své potřeby jinak. Proto je zásadní předávat informace, dotyčného případně usměrňovat při nevhodném chování a nabízet mu bezpečné cesty. Naplněná sexualita totiž úzce souvisí s kvalitou života – není to žádný luxus jen pro vyvolené, ale základní lidská potřeba

A co senioři a seniorky? A sexualita?

U lidí v seniorském věku se často potkáváme s tím, že jich se už sexualita nijak netýká. Někdy to zaznívá i přímo od lidí ve vyšším věku: „To už pro mě není, na to už jsem moc starý*stará.” Může to být způsobeno mýtem, který říká, že sexualita rovná se sex. To by byla ale velmi zjednodušující definice. Sexualita se v našem životě odráží ve formě vztahů, přístupu ke svému tělu, své identitě, péči o tělo, potřebě soukromí nebo blízkosti a to jsou věci, které se dotýkají i lidí ve vyšším věku – vždyť i ti chtějí, aby je občas třeba někdo chytil za ruku. I lidé ve vyšším věku tedy mohou naše poradenství využít.

Často pracuješ i s rodiči a pečujícími osobami, například v podpůrných skupinách nebo v poradenství. S jakými obavami se na tebe rodiče dětí se znevýhodněním v oblasti dospívání a sexuality nejčastěji obracejí? Co řeší?

Rodiče mají často spoustu obav, například z toho, že přijde dospívání a oni nevědí, jak na to dítě připravit. Mnohdy přichází s tím, že ve škole, v domácím prostředí nebo ve službě dochází k nevhodnému chování. Většinou jde o obnažování, dotýkání se sám*a sebe na intimních místech, překračování hranic druhých. 

V mnoha případech řeší situace ve spojitosti se soukromím, doteky nebo hygienou. Například, jak edukovat nebo nacvičit intimní hygienu, jak vysvětlit dítěti, kde má soukromí a které činnosti tam patří. 

Největší obava rodičů bývá z odsouzení, že je jejich dítě nějak jiné nebo problémové. Bojí se toho, že jejich situace nemá řešení. Zde je potřeba vytvořit pro rodiče v poradenství bezpečné prostředí, kde nehodnotíme to, jakými jsou rodiči, ale pomáháme jim situace lépe zvládnout a podpořit jejich dítě ve zdravé a bezpečně naplňované sexualitě. 

Rodičovské skupiny bývají skvělou příležitostí, jak se potkat s jinými rodiči, kteří leckdy řeší podobné věci. Mohou zde načerpat inspiraci a zajisté je to také motivační prostředí: „Když to zvládli oni, tak já taky.” 

Máš také zkušenost se skupinovou edukací (pozn. edukační skupiny pro lidi s mentálním znevýhodněním). Jak takové poradenství probíhá? 

O práci se skupinou bych mohla mluvit hodiny, ostatně proto vznikl nyní dvoudenní kurz Mluvme spolu otevřeně. (smích) Ve Freye se nyní snažíme pracovat i se skupinami v rámci strukturovaných setkání, jejichž obsah vznikl v rámci projektu Otevřená cesta za podpory nadačního fondu Abakus. Jedná se o 6 dvouhodinových setkání, na které dochází maximálně 6 stálých členů*členek skupiny. Každé setkání se bavíme o jednom tématu. Nejprve si vždy předem zmapujeme znalosti lidí o jednotlivých tématech. Samotná skupinová edukace je velmi interaktivní a hravá. Z části jde o povídání, kdy poradkyně předává důležité informace. Poté následují různé aktivity, cvičení, tvoření, které pomáhá lidem lépe informacím porozumět, osvojit si různé dovednosti nebo se zamyslet nad svými postoji. K tomu nám pomáhají pracovní listy Společně o vztazích a sexualitě. 

Jak na to lidé reagují? 

Z našich zkušeností pozitivně. Souvisí to však s dobrou předchozí přípravou. Je potřeba pečlivě vybrat lidi do skupiny – práce ve skupině nemusí být vhodná pro každého.  Jde o to, jaká má očekávání, jak reaguje na ostatní lidi ve skupině, zda dokáže před ostatními komunikovat.

Vnímáš u skupinové edukace nějaká specifika či výhody oproti individuálnímu poradenství?

Nechci se vyjádřit ve smyslu, že jedna forma poradenství je v něčem lepší nebo horší než druhá, každá má své. Ale pokud mám uvést specifika a silné stránky práce se skupinou, bylo by to, že dobře vedená skupina nabízí bezpečný tréninkový prostor, kde si lidé mohou spoustu věcí vyzkoušet. Už jen zkušenost, že jsem členem*členkou skupiny může být velmi přínosná. Skupina otevírá prostor, kde se lidé mohou svěřit a vyslechnout si ostatní, získat zpětnou vazbu a jiný pohled na věc. Učí se jeden o druhého. Poradkyně pečuje o bezpečí a dodržování pravidel skupiny, drží strukturu setkání, které má vždy definováno svůj cíl.  

Může proběhnout i jednorázové skupinové setkání, na kterém můžeme téma sexuality otevřít nebo se věnovat tématu, které klientelu nejvíce zajímá. 

Vrátím se zpátky ke službě individuálního poradenství. S jakými konkrétními tématy se na tebe lidé mohou obrátit?

Oblast sexuality je neskutečně široká, proto těch témat může být spoustu: vhodné a nevhodné doteky, hranice, souhlas a nesouhlas, soukromí, intimní hygiena a péče o tělo, sex, mezilidské vztahy, menstruace, antikoncepce, intimní místa, těhotenství a rodičovství, pornografie, dospívání, prevence sexualizovaného násilí, erotické pomůcky, masturbace, sebepoznání…

Cílem poradenství je předat informace, případně odkázat na návazné služby. Vždy zmapujeme, co by člověka zajímalo, v čem by potřeboval poradit, s jakou situací přichází a následně mu nabízíme témata. 

Jak takové poradenství vlastně probíhá? Musí mít lidé strach z nějakého vyptávání, nebo je vše založeno na bezpečí a důvěrnosti? 

Je to jak říkáš, vše je založeno na bezpečí a důvěře. Poradenství je poskytováno s respektem a klademe důraz na soukromí klienta*klientky. Je vždy na nich, co s námi chtějí sdílet. Také vědí, že na otázky nemusí vždy odpovědět a mohou nás upozornit, pokud narazíme na nějakou těžkou zkušenost.

Schůzky v rámci poradenství probíhají vždy v prostředí, kde máme soukromí a nikdo nás neruší. Poradkyně má povinnost mlčenlivosti, to znamená, že vše, co si na schůzce řekneme, tam i zůstává. Situaci klienta*klientky si v týmu sdílíme, pokud potřebujeme něco prokonzultovat nebo si to vzít na supervizi, v tomto případě vždy klientelu informuji a vysvětluji, proč tomu tak je. Schůzky (a to ani v online formě) nejsou nahrávány, pouze z nich pak poradkyně udělá zápis do dokumentace klienta*klientky, což je naší povinností. Veškerá data, která musíme evidovat, jsou pečlivě chráněná a klient*ka je vždy obeznámena s tím, jaké údaje to jsou. Mlčenlivost končí tam, kde začíná oznamovací povinnost (pozn. ze zákona v případě vybraných trestných činů), kterou poradkyně mají, i s tím klientelu seznamujeme. Veškerá pravidla naší služby se zájemci*zájemkyněmi o službu vždy procházíme. 

Vím, že v poradenství využíváš i různé názorné pomůcky. Můžeš nám některé přiblížit? Jak pomáhají klientům, kteří mají třeba potíže s vyjadřováním? Máš případně nějakou oblíbenou pomůcku, která se ti osvědčuje?

Edukační pomůcky jsou v podstatě jedním z pilířů našeho poradenství. Mnoho pomůcek si vytváříme, upravujeme je pro klientelu nebo se inspirujeme a přinášíme pomůcky ze zahraničí. 

Já pracuji s piktogramy, modelovými situacemi, obrázkovými kartami, modely (např. intimních míst), edukačními videi, kartami emocí, edukačními boxy, kde máme ukázku například menstruačních nebo antikoncepčních pomůcek. Vytvářím si také různé vizualizace, které pomohou klientovi*klientce pochopit jeho hranice nebo (ne)vhodnost nějakého chování v různém prostředí.

Obzvlášť ráda mám Tašku doteků – je to takový soubor edukačních pomůcek, který edukuje vhodné a nevhodné doteky. 

Vzpomeneš si na nějaký konkrétní příklad z praxe, kdy správná edukace nebo podpora v oblasti sexuality někomu zásadně změnila život k lepšímu?

Vzpomínám si na jednu z prvních edukačních skupin, které jsem vedla. Po jejím ukončení jsme zjišťovali, jaký dopad edukace na klientelu měla. Jednalo se o mladé lidi s mentálním znevýhodněním z jednoho pobytového zařízení. Zpětná vazba nás velmi potěšila. Jeden z mužů, který se dříve dotýkal na intimních partiích ve společných prostorech zařízení, začal vyhledávat soukromí. Jiný dopad byl pozorován u ženy, která byla v manipulativním vztahu se svým partnerem, byla velmi smutná, často plakala a myslela si, že musí svému partnerovi vždy vyhovět i v intimních záležitostech. Po ukončení skupiny se nebála partnerovi dát najevo svůj nesouhlas, začala si uvědomovat své hranice - např. pokud chtěla jet raději na výlet, než být v zařízení s partnerem, tak tak učinila. Její psychický stav se zlepšil a pamatuji si na citaci: „Vím, že mě přítel nemá jen na sex.” Jiná žena nám řekla, že „už se dá o sexu mluvit jako by to bylo normální slovo.” A dopad to mělo i na samotné zařízení – téma sexuality a vztahů se tam začalo více otevírat. 

Lektoruješ také sexuální a vztahovou výchovu v dětských domovech. V čem vidíš největší přínos toho, když se o sexualitě začne s dětmi mluvit včas a otevřeně?

To, že pak nemusí vznikat velké požáry, které je potřeba hasit tady a teď. Můžeme děti připravit na spoustu situací, které je ve vztazích čekají. Dáváme jim pocit, že se mohou svěřit a mohou se i ptát. Když tak neučiníme, riskujeme, že si informace budou hledat jinde, a to může být někdy velmi nebezpečné. Zároveň bychom děti neměli strašit, ale poukazovat na možná rizika a na to, jak se jim vyvarovat. Jde o to předat jim informace, na základě kterých se budou moci informovaně rozhodovat. Nejde jen o to, kolik informací jim předáme, ale jaký si odnesou celkový dojem z toho, jak se dá o sexualitě a vztazích komunikovat. I když se dnes o sexualitě mluví více, máme internet, kde si můžeme spoustu věcí najít a umělou inteligenci, se kterou si můžeme trénovat třeba oslovení a pozvání na rande, nic z toho nenahradí kvalitní sexuální a vztahovou výchovu. 

Co máš na své práci nejraději? Co tě na ní dobíjí energií?

Nejraději mám to, když slyším, že naše spolupráce s klientem*klientkou měla smysl. Dobíjí mě pocit dobře odvedené práce a zpětné vazby klientely, ale i doporučení, co bychom mohli dělat jinak, protože je důležité se dál vzdělávat a hledat nové cesty. Co je úplně nejlepší, je to, když vidíte, že se v životě klienta*klientky odehrála i ta nejmenší změna. Energii čerpám i z mého týmu, který je velmi podpůrný. 

Pokud teď náš rozhovor čte někdo, kdo řeší otázky kolem vztahů či sexuality, ale stále cítí ostych vyhledat pomoc, co bys mu vzkázala?

Cítit ostych je v těchto případech úplně normální. Pomůžeme vám ostych překonat a komunikovat o sexualitě a vztazích bez pocitu trapnosti. Říct si o pomoc je někdy těžké, chce to kus odvahy, ale věřte, že to za to stojí. Nemusíte na to být sami. V naší poradně vás nikdo nebude soudit, jsme připraveni vás vyslechnout a zkusit najít taková doporučení a informace, která vám mohou pomoci těžkosti zvládnout. 

Máte zájem o poradenství? Jak nás můžete kontaktovat? 

Ozvěte se na náš poradenský e-mail či telefon:

• E-mail: poradenstvi@freya.live

• Tel.: 731 215 575

Na základě vašeho dotazu se s vámi domluvíme na formě poradenství, která vám bude nejlépe vyhovovat. Poradenství je pro vás zdarma (jedná se o sociální službu). Může se jednat o jednorázovou konzultaci či dlouhodobé poradenství.

Poradkyně Aneta Dominiková poskytuje poradenství:

• telefonicky, e-mailem;

• ONLINE přes google meet; 

• v poradenském místě v Domažlicích a Plzni; dále také v poradenském místě v Praze (Bolzanova 1, Praha 1)

• na jiných místech dle dohody (navštěvujeme např. zařízení sociálních služeb či speciální školy, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy - např. dětské domovy; týká se dětí s mentálním znevýhodněním či poruchou autistického spektra). 

O sociálním poradenství Freya

Sociální poradenství Freya pomáhá dětem od 6 let a dospělým s různým typem znevýhodnění (mentální, fyzické, kombinované, poruchy autistického spektra), lidem ve vyšším věku, a těm, kteří o ně pečují, hledat řešení otázek spojených se sexualitou a vztahy. Přispívá tak ke zvýšení kvality života a naplnění základních lidských potřeb.

Jedná se o bezplatnou sociální službu, která je díky online konzultacím, telefonické a e-mailové podpoře dostupná pro lidi z celé České republiky. 

Osobně můžete poradenství využít v Praze a nově také v dalších krajích, kde působí poradkyně v oblasti sexuality a vztahů.

Poradenská místa a kam dojíždí terénní poradkyně pro oblast sexuality a vztahů:

• Praha (Bolzanova 1): Veronika Vrňatová, DiS. (dříve Pinkavová), Mgr. Aneta Dominiková, Mgr. Jaroslava Prchalová, Mgr. Iva Hradilová (od června 2026 – specializace na tělesné znevýhodnění; vrozené či získané např. po úrazech)

• Hradecko a Pardubicko: Mgr. Kateřina Dostálová (od června 2026)

• Plzeňsko, Klatovsko, Domažlicko: Mgr. Aneta Dominiková

• Olomoucko, Ostravsko a Zlínsko: RNDr. Bc. Zuzana Štolcová (od září 2026)

• Ústecko: poradenství od září 2026 (aktuálně probíhá výběrové řízení)

Osobní poradenství je po předchozí domluvě možné poskytnout i v dalších regionech (přijedeme za vámi). Kompletní přehled fungování poradenství najdete ZDE.

Na témata sexuality a vztahů nejste sami. Jsme tu pro vás.

Infografika: