„Sexuální potřeby jsou neviditelné.” Nová data o sexualizovaném násilí na seniorech*seniorkách v domácím prostředí, i v institucích. A na čem pracujeme ve Freye

8. 12. 2025 - Dne 4. prosince 2025 představila Marcela Petrová Kafková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (VÚPSV, RILSA) aktuální výsledky výzkumu k tématu prevence a řešení fenoménu týrání, zneužívání, špatného zacházení a podrývání důstojnosti lidí vyššího věku (dále jen EAN). Tato data jsme vyslechli na webináři, který pořádala Freya v rámci setkání pracovní skupiny, která se zaměřuje na tvorbu postupů a dobré praxe pro práci se sexualitou v sociálních službách. V článku shrneme zejména některá data a zjištění, která souvisí s tématem sexualizovaného násilí na seniorech*seniorkách, kterému se věnovalo setkání pracovní skupiny. Více o činnosti pracovní skupiny a co chystáme za novinky, se dočtete v závěru naší aktuality.

Stáří není asexuální

Výzkumy potvrzují, že násilí na seniorech*seniorkách, resp. fenomén EAN je komplexní jev, promítající se do individuální, institucionální (strukturální) i společenské roviny. Nejen EAN je rozšířený ve všech svých podobách v různých prostředích, i sexuální EAN se vyskytuje napříč prostředími. Je ovlivněn mimo jiné ageismem, představou stáří jako období bez sexuality či přetrvávajícími stereotypy, také např. o „chlípném seniorovi“. Jak připomněla Petrová Kafková, sexuální potřeby jsou často neviditelné. „V základní péči je sexualita neviditelná – jde o to, aby byl člověk umytý a najezený.” Přitom nároky spojené s péčí o intimitu přináší výzvy v podobě udržování dobrých hranic péče. A zkušenosti s nevhodným sexualizovanými chováním mezi klientelou či směrem k personálu služeb pro seniorstvo nejsou výjimkou. 

Klíčová zjištění z výzkumu v domácím prostředí

• Výzkum RILSA mezi 2 687 osobami staršími 65 let ukázal, že sexuální násilí zažívají přibližně 3 % respondentů a respondentek, dalších 5 % odmítlo odpovědět. Jednalo se např. o sexuální narážky, ale taky třeba nucení k sexu či nevhodné odhalování. Objevuje se přitom podobně často jako fyzické násilí (2 %) či zanedbávání (4 %).

• Muži i ženy (oproti např. fenoménu domácího násilí) se stávají oběťmi přibližně stejně často.

• Více než polovina obětí násilí čin nenahlásí, nejčastěji kvůli závislosti na pachateli*pachatelce, studu, pocitům viny nebo snaze „neublížit blízkým“.
  
  

Institucionální prostředí: jsou pobytové služby bezpečným místem?

Unikátní šetření RILSA mezi zaměstnanci*zaměstnankyněmi domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem (973 odpovědí) ukázalo, že:

• 27 % respondentstva zaznamenalo EAN mezi klienty - je tedy relevantní se ptát, zda jsou pobytové služby bezpečným místem pro klientelu, personál se dostává často do náročných situací, které musí řešit.

• Za původce sexualizovaného násilí byla nejčastěji uváděna klientela (27 %), např. i ve formě nevhodných narážek. 

• Téměř pětina respondenstva zažila plivání a sexuální obtěžování (Petrová Kafková, M., Vidovičová, L., 2025).

• EAN ze strany rodinných příslušníků vůči klientům je vnímáno jako reálné (45 % odpovědí „spíše ano“).

Jak uvádí autorky, pozornost byla věnována „násilí mezi klienty, špatnému zacházení ze strany rodiny vůči klientům a/nebo personálu, problematickému chování, které respondenti sledovali u svých kolegů či kolegyň. V neposlední řadě pak bylo možné uvést, že sám respondent se výjimečně nebo opakovaně některého z nabízených forem nevhodného zacházení dopustil.” (Petrová Kafková, M., Vidovičová, L., 2025).

Více než 70 % respondenstva uvedlo, že případy násilí hlásí, a většina též uvedla, že to spíše pomohlo k řešení situace. Jako důvody neoznámení byly uváděny důvody podobné domácímu prostředí – představa, že s tím nikdo nic neudělá, obava z pomsty nebo představa, že to je banální. Jak uvedla Marcela Petrová Kafková, pokud se však činy kumulují, mohou výrazně narušit kvalitu života lidí a prohloubit jeho křehkost. 

Selhání systému, ne jednotlivého personálu

Výzkum ukazuje, že EAN není pouze individuálním selháním, ale odráží nedostatky v organizaci péče, přetížení personálu a chybějící systémové postupy. Cílem není kriminalizace, ale nastavení bezpečného prostředí – například podporou soukromí klientely, preventivním nastavením směn, jasným hlášení incidentů či dobrým vedením služeb. 

Jak uvedla Marcela Petrová Kafková: „Domnívám se, že je třeba věnovat pozornost i tomu, co jako násilí nevnímáme a proč to jako násilí nevnímáme. Je důležité připomínat si stereotypy – stáří je asexuální, přitom víme, že potřeby lidí jsou různé. Při pečování můžeme překračovat hranici intimity. Vždy se i dopouštíme chyb. Nejde o kriminalizaci pachatele, ale je důležité nastavit systémy péče a podpory tak, aby se to stávalo to nejméně – aby se nepřekračovaly hranice těch, o které je pečováno a těch, kteří pečují.”

Dotkli jsme se i problematiky soukromí v pobytových službách. „V praxi narážíme na to, že lidé často nemají žádné soukromí, neklepe se na dveře, nezavírají se dveře. Bylo by vhodné zamyslet se i nad tím, jak nastavit péči jinak, aby to umožňovalo soukromí,” sdílela Petrová Kafková.

Zdroje dat a co chystáme ve Freye. O vznikajícím průvodci...

Na začátku roku 2026 bude zveřejněna kompletní výzkumná zpráva RILSA o problematice EAN v institucionální péči. Předběžné výsledky lze nalézt např. v článku Marcely Petrové Kafkové a Lucie Vidovičové publikovaném pro časopis Sociální služby, č. 8–9/2025, infografiku a článek najdete ZDE. 

Setkání pracovní skupiny Freya bylo posledním ze série 5 setkání, kterého se účastnili zástupci a zástupkyně MPSV, krajů, vedení domovů seniorů a terénních či poradenských služeb pro seniory či akademické sféry. Společně jsme pracovali na vytvoření praktického průvodce, který ve formě principů a postupů, příkladů z praxe pomůže lidem, kteří pečují o seniorstvo v sociálních službách zahrnout práci se sexualitou do standardu péče. 

Průvodce navazuje na metodické doporučení MPSV pro práci se sexualitou v sociálních službách č. 5/2024, které je zaměřené více na potřeby lidí s postižením. Průvodce tedy reflektuje situaci a potřeby lidí ve vyšším věku a přináší praktická doporučení pro poskytovatele služeb.

Na setkáních jsme se věnovali tématům jako jsou:

• co je sexualita, jak práci s ní systematicky zahrnout do péče a služeb,
• role konzultanta*konzultantky pro práci se sexualitou,
• sexualita a demence a jak zjišťovat souhlas,
• sexualizované násilí na lidech ve vyšším věku,
• kazuistiky a příklady dobré praxe.

Na jaře představíme nového průvodce pro práci se sexualitou lidem z pracovní skupiny a následně také široké odborné veřejnosti. Setkání pracovní skupiny probíhala díky projektu Sítě vzájemného učení k tématu sexuality napříč službami, který je podpořen z Evropského sociálního fondu. Veškeré výstupy z projektu shrneme na závěrečné mezinárodní konferenci Máme si co říct: Systémové řešení sexuality v institucích, která proběhne 11.-12. 11. v Praze. Rezervujte si termín. Srdečně vás zveme!

Další zdroje:

• Nešporová, O., Petrová Kafková, M., Vidovičová, L. Jak se zkoumá násilí na seniorech v kontextu institucionální péče. RILSA Policy papers č. 1/2024. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Praha 2024. Dostupné z: https://katalog.vupsv.cz/fulltext/PP_01-2024.pdf

Infografika: