Přečtěte si rozhovor se sexuální asistentkou Janou. 2. díl

Kdo jsou lidé, kteří poskytují služby sexuální asistence? Co je vedlo k rozhodnutí stát se sexuálními asistenty*asistentkami? Jak jejich práce konkrétně vypadá a co jim osobně přináší? V čem vnímají přínos sexuální asistence pro klienty a klientky? 

Sledujte naši minisérii rozhovorů s lidmi, kteří vám představí, proč se rozhodli pomáhat lidem se znevýhodněním či lidem ve vyšším věku naplňovat jejich potřebu sexuality a intimity.

Dnes představíme Janu, která začala poskytovat sexuální asistenci v tomto roce. Proč se rozhodla věnovat se službě sexuální asistence? Co ji těší? Jak pomáhá zájemcům*zájemkyním o službu překonat stud či obavy? Na co se ptá během úvodní schůzky? Nejen to se dozvíte v našem rozhovoru.

Potřebujete vědět více informací o službě sexuální asistence? Nejste si jistí, zda je služba pro vás či vaše klienty*klientky vhodná? Obraťte se na naše konzultantky pro oblast sexuality a vztahů. Ozvěte se na: poradenstvi@freya.live, tel.: 731 215 575. Poradenství je zdarma.

Zeptali jsme se Jany:

Freya: Často dostáváme otázku: Kdo jsou lidé, kteří vykonávají službu sexuální asistence? Můžete se nám na začátek představit? Jaké máte zkušenosti? Jak dlouho se věnujete sexuální asistenci?

Asistenci se věnuji od ledna 2025, kdy jsem dokončila výcvik sexuální asistence od Freyi. K pomáhajícím profesím mám blízko odjakživa, mám zkušenost s osobní asistencí u různě hendikepovaných osob, integračními projekty, vzděláváním… 

Freya: Jaká byla vaše motivace začít pracovat jako sexuální asistentka?

V sexualitě jsem poměrně otevřená, věřím, že by každý měl mít právo nějakou formou prožívat a vyjadřovat své sexuální potřeby. Ani lidem s hendikepem by v tom nemělo být bráněno, což se děje třeba v zařízeních, kde nemají dostatek soukromí nebo edukaci. Ta u některých hendikepů vyžaduje i praktický nácvik, což ale nemohou poskytnout pečovatelé ani rodina a hendikepovaný člověk trpí, nebo musí být zbytečně utlumen léky. Podobně lidé s pohybovým hendikepem často nemohou sami masturbovat a tu fyzickou potřebu mají. Sexuální asistence jim v tom může pomoci.

Sexualita je důležitou součástí mého života, je to způsob propojení s druhým člověkem a sdílení energie – dá se říci až posvátné. Cítila jsem, že tuto energii chci sdílet a rozvíjet – pomáhat druhým lidem, aby ji v sobě objevili. 

Freya: Co by podle vás měli lidé o službě sexuální asistence vědět? Jaká je vaše role?

Asistence je pro mě sdílení, ohraničený a bezpečný společný prostor, provázení sexualitou. 

Asistence není náhradou milostných vztahů, pro mě ani pro klienty. Naopak mě těší, když klienti díky ní získávají větší jistotu v navazování vztahů, nebo, pokud jde o páry, tak i ve vztahu stávajícím. Někteří pak z asistence odcházejí, nebo se vracejí, když se změní jejich zdravotní stav. 

Freya: V čem vnímáte přínos sexuální asistence pro vaše klienty*klientky?

V asistenci vzniká bezpečný prostor mluvit o čemkoliv, ukázat i to nejniternější ze sebe, ukázat se nahý. A to s jistotou, že ten čas je ohraničený, že z této citlivé situace nevzniknou závazky nebo jakýkoli nátlak po skončení té dohodnuté hodiny. Žádné pocity viny, očekávání, vztahová nejistota nebo žárlivost… je to férová dohoda. Po skončení asistence se klient či klientka vždy ozývá jako první, asistenti ho sami nekontaktují. 

Spousta hendikepovaných lidí neví, jak bude jejich tělo reagovat a jak bude přijímáno druhými lidmi. Často mají zkušenost s dotyky pouze v oblasti pečovatelských úkonů a nevědí, zda se můžou někomu líbit. I běžné objetí, pohlazení, je pro ležícího člověka často vzácnost. Díky asistenci prožívá takový člověk uvolnění, přijetí a blízkost. Získává zkušenost, že může být přijímán takový, jaký je.

Navazování milostných vztahů zahrnuje spoustu emocí, které pro zdravého člověka mohou být výzvou a důležitou součástí sexuality (seznamování). Sexuální asistence směřuje k tomu, aby díky nabytým zkušenostem mohl i člověk s hendikepem tuto výzvu přijmout a svobodněji navazovat své vlastní intimní vztahy.

Freya: Máte nějaké zpětné vazby od klientů a klientek? Jaké změny vnímáte v jejich životě po tom, co využili služeb sexuální asistence?

Zatím pracuji krátce, ale mám již zkušenost, že se klient ozval opakovaně - říkal, že mu to pomáhá lépe zvládat i pracovní život, je uvolněnější. Obecně jsou klienti velmi vlídní, trpěliví. Neřeší moje nedostatky a já neřeším jejich.

Freya: Co vás na vaší práci nejvíce motivuje?

Asi to, že se sama hodně zlepšuju. Míň se stydím, naučilo mě to otevřeněji komunikovat, ptát se, co druhý potřebuje. Nestydím se nabídnout pomoc, nemám strach, že to „nebudu umět“ – třeba doprovázet nevidomého. Vnímám, že ta práce má smysl, že ten klient se na mě těší a taky mě bere takovou, jaká jsem. Líbí se mi ta otevřenost a nezávaznost komunikace.

Freya: Co máte na vaší práci ráda? Jaký má pro vás osobně přínos?

Viz výše. Mám ráda klienty, mám ráda kontakt s lidmi a možnost sdílet, být tu pro někoho. Mám ráda tu svobodu – asistuji, když se na to cítím a když mám sama dost energie, aby to přinášelo radost oběma.

Freya: Jak vlastně probíhá takové první setkání? Oba*obě se neznáte. Jde o sexualitu, ta může budit rozpaky a různé fantazie.

Základní informace se dozvídám e-mailem, tedy o koho jde, jaký má hendikep a co by chtěl. Následuje úvodní schůzka, kde ještě k žádným dotykům nedochází. Tam komunikujeme o tom, co vlastně asistence je, co já jako asistentka nabízím, co klient chce zažít a jaká má omezení. Zajímá mě, jak se zvládá pohybovat, jakou má citlivost v různých částech těla, jak to má s erekcí, zda nemá nějaké zdravotní omezení, které by představovalo rizika. Zajímá mě také jeho dosavadní zkušenost s asistencí nebo se sexualitou obecně.

Klienti se na první schůzce hodně ptají. Chtějí o mně vědět víc, například, proč jsem se pro asistenci rozhodla… Samozřejmě přijde řeč i na samotné aktivity a praktiky – používání pomůcek, ideální oblečení, představa klienta o té první asistenci obecně.

Freya: Někteří klienti*klientky mohou před asistencí nebo před jejím objednáním zažívat spoustu emocí - stud, strach, nejistotu. Potkáváte se s tím? Jak jim to pomáháte překonat?

Všichni se stydí, i já se stydím. Je to normální, když druhého neznáte a nevíte, co se mu bude líbit. Jak se s tím vyrovnávám? Mluvíme o tom. Přiznám, že se taky stydím. To ani nesouvisí s hendikepy – stydí se prostě všichni, nebo mají trému… Někdy pomůže ztlumit světla, aby bylo šero, když se lidi před sebou svlékají… Pomáhá humor, samozřejmě citlivě… Pomáhá, když klient vidí, že jsem sama sebou a že se mi u něj líbí… Víc se pak soustředí na mě a na samotné prožívání než na nějaké strachy. Ne vždy se všechno povede napoprvé. Nedávám si žádné cíle, jaká aktivita musí proběhnout apod. 

Někdy o tom hovoříme i na úvodní schůzce, o pocitech a “co když se mi to nebude líbit?“. Klienti někdy mají určité trauma, kdy byli okolnostmi nuceni do kontaktu, který jim nebyl příjemný. Je třeba dát jasně najevo, že kdykoli mohou říct „NE“. A že je to normální – že není povinnost, aby se nám někdo líbil. Objednat si službu neznamená, že ji musí využít. Stejně tak já vždy říkám, že jsem tam dobrovolně. Klienti někdy vyjadřují i strach, zda mě neobtěžují, zda mohou něco říkat nebo chtít, zda to není neslušné… To se pak vracím trošku zpět k tématu fungování samotné asistence.

Freya: Někdy slýcháme, že sexuální asistence není potřeba, že je to prostituce a je to pro osoby s hendikepem nedůstojné. Jak to vidíte vy? 

Častou otázkou je, v čem se to liší od sexuálních služeb, od prostituce. Řekla bych, že úplně ve všem. V prvé řadě, většina zakázek se netýká pohlavního styku. Může k němu dojít, klienti se na tuto možnost často ptají, ale reálně je ta služba spíše o něžnostech, dotecích, mazlení a povídání. O nahotě, sdílení fantazií, masážích a lidském teplu. Je vhodná také pro lidi, kteří nemohou mít pohlavní styk, nebo ho mimo milostné vztahy mít prostě nechtějí. Největší roli hraje přijetí. 

Setkání s asistentem vůbec nevypadá jako scénka z porna nebo z night klubu.

Vždycky ta energie proudí oběma směry – tedy něco ode mě klient získá, ale něco si také domů odnáším. Někdy potřebuji pár hodin nebo dnů na to, abych zážitek zpracovala. V tom se to taky liší od prostituce, která se mi zdá více zaměřená na „výkon“ a méně na emoce. Neumím si představit, že bych asistovala u několika klientů denně.

Freya: Potkáváte se při své práci i s rodinnými příslušníky nebo s blízkým okolím klienta*klientky (např. pečovatelé*pečovatelky ze sociální služeb)? Jak na službu sexuální asistence reagují?

Pokud se potkávám, tak o tom ten rodinný příslušník ví a počítá s tím. Chápu, že musí být v rozpacích, pokud objednávají tuto službu pro své dospělé potomky. Takový rodič, například u klienta s poruchou autistického spektra, pomáhá službu domluvit, a zároveň se chce ujistit, s kým svého syna nechává o samotě. Setkala jsem se s rozpaky, projevy studu, ale zvládli jsme to. Rodič syna pouze doprovodil na místo úvodní schůzky, a pak už nechal komunikaci na nás. Úvodní schůzka je jen o domlouvání, seznámení. Vzhledem k tomu, že klient zvládal svá přání sdělit, byla jsem ráda, že na to máme soukromí. Rodič si jej potom zase vyzvedl, nevyptával se.

Když jsem se jindy setkala s pracovníky sociální služby na chodbě, nejspíš to nevěděli a nijak si mě nevšímali – mohla jsem být kamarádka, přítelkyně, jakákoliv návštěva (klient si objednával službu sám).

Freya: Chcete se na závěr podělit o nějaký příběh či zkušenost? 

Myslím, že to, že tu máme sexuální asistenci v ČR, je důležité nejen pro ty, kdo ji aktivně využívají. Vnímám, že je důležité, aby se o tématu různých forem sexuality mluvilo. Aby se mluvilo o potřebě soukromí, o sexuálních touhách, o tom, že lidé masturbují nebo že potřebují blízkost a objetí bez ohledu na věk a pohyblivost.

Funguje to i zpětně – myslím si, že když klienti v zařízeních získávají právo na sexuální důstojnost, na soukromí, na řešení problémů bez zbytečné medikace, tak se bude snáze prosazovat i právo na komunikaci dalších potřeb, na socializaci, na kvalitnější služby a zrušení administrativních omezení, která nemají praktický význam. Možná bude víc seniorů a seniorek mít právo vzít si do pobytového zařízení domácího mazlíčka nebo si pověsit na zeď fotografie rodiny. Možná vznikne více domovů se zvláštním režimem pro autisty, namísto nevyhovujících velkých ústavů. 

Osobně si nyní více všímám komentářů a článků na sítích. A většina mi přijde poměrně pozitivní – o tématu se mluví. Ne zcela přesně, ne vždy s nadšením, ale asistence je zmiňována jako možnost. Nějaké hejty taky jsou, ale ve srovnání s mou předchozí profesí jich slýchám minimum.

Děkujeme Janě za rozhovor. Jana poskytuje služby sexuální asistence v Praze. Její medailonek najdete ZDE.

Infografika: